Jak to všechno začalo - myšlenka založit TSCZ

Obrázek

        Když mi před jedenácti lety v IKEMu transplantovali ledvinu, první, o co jsem se začal zajímat, byla možnost sportování. Jelikož jsem aktivně sportoval i při dialýze, zajímalo mě, jestli jsou nějaké organizace, které pořádají sportovní aktivity a sdružují transplantované sportovce podobně, jako třeba tělesně postižení mají paralympijský výbor. Samozřejmě jsem nezačal ihned sportovat, ale začal jsem se těšit na budoucnost a plánovat, co všechno bych mohl dělat. Najednou bylo všechno veselejší a život radostnější.

Začal jsem tedy prohledávat internet a pročítat plakáty na nástěnkách v IKEMu.  Našel jsem dvě organizace. Jedna sdružovala sportovce a účastnila se světových her transplantovaných. Druhá uváděla, že je sportovní sdružení, které pořádá různé kurzy, setkání pacientů a pořádá spotovní hry pro transplantované a dialyzované. Zaradoval jsem se a trpělivě čekal, až se tělo začne uzdravovat a já budu moci začít sportovat. Tak jsem sledoval dění na internetu a těšil se. Časem jsem zjistil, že jedna organizace vlastně v Čechách nic nepořádá, pouze každý rok vyjede na mezinárodní hry transplantovaných a potom někde uveřejní článek o tom, jaké to bylo a kolik medailí přivezli. Pokud člověk nesežene sponzory, nebo nemá dost peněz, tak se tam stejně nepodívá. Druhá organizace sice pořádá setkání a sportovní hry, ale spíše pro starší pacienty, kdy na hrách hrají šachy, kuželky, hází šipky a vyráží na turistické výlety po okolí. Nic proti tomu nemám, je to velmi záslužná činnost, ale pro mladší ročníky sportovně založených pacientů to nebylo to, co jsem hledal. Přibližně po dvou letech jsem už byl docela fit, ale přišly jiné starosti. Narodil se mi syn, potřebovali jsme větší byt, atd. Takže začala práce, splácení hypotéky a po dvou letech přibyl ještě druhý syn. Veškerý volný čas jsem trávil s rodinou, protože jsem si nechtěl nechat ujít, jak děti rostou. Je to to nejkrásnější období a když ho člověk mine, tak už se to nedá vrátit. 

Po zhruba osmi letech se práce ustálila, děti odrostly do věku, kdy už si dokáží pohrát sami a jsou samostatnější, i sportování s nimi je zajímavější. Zatím ještě honí oni mě, ale brzy mi budou stačit a doba, kdy přestanu stačit já jim, určitě taky za pár let přijde. A tak jsem začal mít zase trochu více času na své sportování a vrátil jsem se k internetu, abych se podíval, co se za těch deset let změnilo. A ono se nezměnilo vůbec nic. Protože umím slušně anglicky, žil jsem šest let v Anglii a rok na Novém Zélandu, nedělalo mi problémy sledovat, jak to funguje jinde a co by se dalo dělat i u nás. Začala se mi v hlavě rodit myšlenka založit internetový portál pro lidi, kteří jsou na tom podobně jako já. Mladší ročníky, kteří sportují. Na stránkách bychom si mohli sdělovat naše zkušenosti, rady jak trénujeme, jaké máme problémy, jaké sporty provozujeme. Lidí jako já je v republice určitě více a protože transplantace neustále probíhají, bude nás přibývat. Myslím, že stránky by pomohly dalším pacientům, kteří by nemuseli pracně hledat potřebné informace různě po internetu, ale rovnou by si našli cestu mezi nás. Začal jsem si tedy sepisovat takový malý start up plán, co by tam všechno mohlo být. Nějakou dobu jsem to nechal uležet a zase se k té myšlence vrátil a plán zase začal upravovat. Postupně plány začaly krystalizovat a rýsoval se velmi zajímavý projekt, který u nás doposud nebyl. To už jsem byl asi na 70% rozhodnutý, že to má cenu a bylo by dobré projekt spustit.

      Mezitím jsem se přihlásil na studii pro diplomovou práci, která zjišťovala vliv Nordic walking na zdraví pacientů po transplantaci ledviny. Tato studie mě nastartovala a vrátila mi chuť začít pravidelně trénovat a účastnit se světových her transplantovaných. Letní hry mi ještě kvůli zranění nevyšly, ale letošních zimních her už jsem se účastnil. Setkání se sportovci, kteří na tom byli stejně jako já, bylo úžasné. Nikdy předtím jsem se se stejně starými vrstevníky, kteří sportují a navíc ještě mají stejné postižení jako já, nesetkal. Bylo to pro mě velmi inspirující. Z našich každodenních rozhovorů během her jsem si uvědomil, že máme všichni hodně podobné osudy, stejné zážitky a zkušenosti. To vše mě jenom utvrdilo v mé myšlence spustit internetové stránky co nejdříve. Pokud jsem byl přesvědčen na 70%, tak teď to bylo 100%. To co jsme zažili, jaké máme zkušenosti nejen se sportováním, ale i se životem, zdravím, lékaři, atp., to by mělo jít ven, o tom bychom měli psát na našich stránkách, jednak pro nás a pro další pacienty, kteří budou přicházet, a také pro širokou veřejnost, která se o nás může něco dozvědět.

Takže vážení přátelé, je to tady, začínáme. Stránky jsou v počátcích a moc informací na nich ještě není. Věřím, že časem se začnou plnit zajímavými informacemi, které budou užitečné a inspirativní pro nás všechny. A nezůstane jenom u informací. V plánu jsou i různé sportovní akce, kurzy, setkání ... to se ukáže časem. Nápadů je spousty, potřebují čas, aby se mohly realizovat, a také pomoc. Pomoc vás všech, kteří se chcete zapojit do tohoto projektu. Jak? Tím, že budete komunikovat. Posílat podněty, příběhy, zážitky, fotografie, cokoli vás napadne. Adresu naleznete v kontaktech a nezapomeňte také, že máme super facebookovou stránku, kam můžete vkládat vaše příspěvky přímo.

                                                                                                Děkuji Vám za pozornost (a účast) 

Mgr. Martin Turek                    

Zakladatel TSCZ                    

« Zpět