Moje transplantace - Pavlína

Obrázek

Ahoj, tak si říkám proč nenapsat "svůj příběh - mou cestu k transplantaci", nevím ale, jestli jsem ten správný pisálek.

S ledvinami jsem bojovala v podstatě už od narození, kdy jsem zdědila po své mamce hereditární nefropatii. Víceméně mě to ale nijak extra neomezovalo a tak plynul čas. Žádným aktivitám jsem se nikdy nebránila a myslím, že jsem se snažila žít vždy naplno (i když mám i určité pohybové problémy). Zlom ale přišel v loňském roce, když ledviny pracovaly méně a méně a hodnoty postupně, ale jistě narůstaly. Ošetřující lékařka mi už od začátku roku říkala, ať zůstanu doma, ale já chodila do práce, jak jen nejdéle to šlo. Vydržela jsem do půlky dubna, kdy jsem zůstala s vysokými hodnotami pro jistotu doma a hned na začátku května jsem si na "vlastní kůži" vyzkoušela první dialýzu, se zapíchnutým katetrem do krku. Pak mi hned bylo nabídnuto, zda se chci nechat zapsat do registru čekatelů na vhodnou ledvinu. Neváhala jsem ani chvíli, i když na dialýze jsem se od spousty pacientů spíše setkala s názorem, že oni se toho spíše bojí a tak se raději chodí dialyzovat. Já se spíše bála nechat si do ruky všít šant, a proto jsem podstoupila operaci se zavedením peritonálního katetru na domácí dialýzu. První várka krabic s potřebnými roztoky byla opravdu velká a má ložnice se spíše proměnila ve skladiště.

Pak to ale šlo všechno vesměs ráz na ráz. Moje tchýně s tchánem seTransplant Sport CZ nechali vyšetřit v IKEMu, jestli by třeba nemohli být vzornými dárci a ono to vyšlo. Tchyně byla ve většině shodná a tak jsme dostali termín transplantace 22. 7. 2015. Od té doby je to strašně fajn. Ledvina funguje perfektně, kontroly v IKEMu se prodlužují, takže už jedu poprvé na kontrolu po měsíci a vše vypadá, že je na dobré cestě.  Hlavně už je to více jak půl roku, kdy člověk není časově závislý na dialýze a má čas jen pro sebe. Celý loňský rok byl ale také neskutečně znát na celkové fyzičce, kdy svaly strašně polevily. Trvalo to, než jsem se už konečně mohla začít věnovat i cvičení, procházkám se psem a určitě chci natrénovat na nějaký ten pochod po horách. I když hned po Vánocích jsem si už jeden delší střihla a musím říct, že mě to vnitřně strašně nakoplo, že jsem to, jak se říká "dala".  Zatím jsou to všechno spíše opravdu začátky, ale věřím, že je to na dobré cestě a už teď se těším, na všechny výlety, zážitky, které si budu zase moct dopřát. Už teď plánujeme týdenní výlet za poznáním do Ruska.

Všechny zdravím

Pavlína

Transplant Sport CZ

Text a foto ©Pavlína Veselá

« Zpět